Co je nekróza a jak se s ní vypořádat?

Definice nekrózy

Nekróza je proces intravitálního odumírání tkání v živém organismu. Dochází k němu v důsledku různých příčin, jako jsou poranění, nedostatek krve (ischemická nekróza), infekce, působení toxinů nebo chemických látek. Jde o nevratný proces, při kterém sousedící buňky postupně odumírají.

Nekróza je z řeckého slova nékrōsis, což znamená smrt. Rozdílný od ní je proces apoptózy, programovaná buněčná smrt, která je pro organismus naopak prospěšná, jelikož odstraňuje nepotřebné či poškozené buňky.

Příčiny vzniku nekrózy

Nekrózu může způsobit celá řada faktorů, které se dají rozdělit do několika kategorií:

• Fyzikální příčiny: mechanická poranění, spáleniny, omrzliny, ionizující záření, elektrický šok.
• Chemické příčiny: toxické chemikálie, kyseliny, hydroxidy, léky, jedy, volné radikály (např. azbest).
• Biologické příčiny: infekce viry, bakteriemi, plísněmi, parazity (např. streptokoky skupiny A, HIV, HSV-1).
• Imunitní poruchy: autoimunitní onemocnění (např. lupus erythematodes), Cushingův syndrom, Gaucherova choroba, alergie.
• Ischemie: snížený nebo úplný nedostatek průtoku krve do tkáně (hypoxie), šok, respirační selhání až anoxic.
• Další faktory: hormonální vlivy, metabolické vlivy (např. vysoká hladina draslíku), enzymatické vlivy (např. nekróza slinivky břišní).

Rizikové faktory pro rozvoj nekrózy

Riziko vzniku nekrózy se zvyšuje s věkem, při nadměrné konzumaci alkoholu, otevřených ranách (např. chirurgické řezy, abscesy, zranění), dlouhodobém užívání kortikosteroidů, vaskulárních onemocněních, cukrovce, HIV infekci a chronickém selhání ledvin.

Morfologické a biochemické projevy

Nekróza se projevuje řadou morfologických změn buněk a tkání, včetně karyolýzy (rozpuštění buněčného jádra), karyorhexy (rozdělení jádra na fragmenty), pyknózy (zhuštění jádra) a změn v cytoplazmě (hypereozinofilie, vakuolizace). K biochemickým změnám patří pokles pH, aktivita uvolňovaných enzymů (např. transaminázy, kreatinkináza, alkalická fosfatáza) a uvolnění ionizovaného vápníku.

Klinické projevy a diagnostika

Klinické projevy závisí na lokalizaci nekrózy a mohou zahrnovat zánětlivou reakci, leukocytózu (zvýšený počet bílých krvinek), horečku, otoky, případně i specifické lokální projevy (např. zbarvení, otok). Lékař diagnostikuje nekrózu na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření, zobrazovacích metod (např. CT, MRI) a laboratorních testů (zejména sérové markery).

Typy nekrózy

Nekróza se dělí na různé typy dle morfologických a funkčních projevů, jako je koagulační nekróza (hypoxic), kaseifikační nekróza (tuberkulóza), kolikvační nekróza (mozek) a další.

Léčba a odstranění nekrotické tkáně

Léčba nekrózy závisí na jejích příčinách a rozsahu. Pro odstranění nekrotické tkáně se používají chirurgické metody (debridement), hydrochirurgie, larvoterapie, enzymatický a autolytický debridement. Volba postupu závisí na specifických okolnostech každého pacienta.

Závěr

Nekróza představuje závažný proces odumírání tkání s celou řadou potenciálních příčin a klinických projevů. Včasná diagnostika a adekvátní léčba jsou nezbytné pro zamezení závažných komplikací a úspěšné hojení.